V březnu 2019 jsem byl na konferenci VIA o aplikované improvizaci v Budapešti. Sjeli se tam improvizátoři z Polska, Maďarska, Slovenska a Česka. Zatím jsem jezdil jenom po festivalech improvizace v západní Evropě, takže bylo skvělé zjitit, co všechno se děje u sousedů.
Vedl jsem 3 hodinovou dílnu „Listen, Accept, Develop: How to convert the ideas of your colleagues into solutions“ o tom, jak s principem “poslouchej, přijímej, posouvej” pracuju v korporátu.
Sám jsem byl na dílně Andrewa Heflera (USA / HU), ze které jsem si zapsal dvě hlavní myšlenky:
- An improviser must learn how not to be attached to success and failure.
- An improviser must start loving the unknown, chaos, uncertain.
Z ImproTalks mě nejvíce zaujal výstup Alexise Lathama (UK / HU), který mluvil o tom, proč pracuje na postavách i se studenty improvizace, kteří nechtějí hrát na jevišti. Vždycky jsem si myslel, že to nemá smysl, ale Alexis mi ukázal, že to smysl mít může:
- Všichni v životě hrajeme různé role (Goffman), neexistuje žádná „autentická“ osobnost, existují pouze role.
- Díky divadelní improvizaci si neherci mohou zkoušet role, které v životě moc nehrají, a tím si rozšiřovat repertoár svých možností, jak v životě reagovat, objevit nové role, které v životě mohou hrát, kým ještě mohou být. Mluvil o své upjaté studentce, která si chtěla zahrát svůdnici, „protože tahle kvalita mi v životě chybí“, a jak jí to následně změnilo život.
Declan Hannigan (IR / HU) mluvil o nástupu Průmyslu 4.0 a dopadu na profese, které budou nahrazeny roboty. Vypadá to, že jediné, v čemž stroje stále nejsou tak dobří jako lidé, je, že si neumějí hrát a dělat chyby, z čehož mohou vznikat nové objevy a inovace. Obojí je tedy ryze lidská dovednost, kterou divadelní improvizace rozvíjí, je na nich přímo založena, a pravděpodobně to bude do budoucna hlavní dovednost, kterou lidé budou potřebovat.
Během konference jsem odehrál dvě představení, v pátek Maestra a v sobotu longformu Manželské páry po jednom večírku, kde jsem si zahrál s Brigitou Arany. Celou noc jsme pak mluvili maďarsky, až jsme se domluvili, že příště musím přijet do Budapešti a zahrát si s Grund Színház představení v maďarštině. Už se těším.
Na konferenci přijel také polský improvizátor Kajetan Oczeretko, se kterým jsme už improvizovali v Chicagu, ve Varšavě, Lvově a teď v Budapešti. Z našich setkání se začíná stávat pěkná tradice.
Photo credits: Grund Színház, VIA Conference