V srpnu 2021 jsem učil impro v opuštěné továrně ve Lvově. Totální sovětsko-hipsterský site-specific.
Extáze
Učil jsem tu po dvou a půl letech, opět mě pozvala Victoria z Mайстерня !mprov, lvovské improvizační školy. Tentokrát jsem přivezl vlastní longformu The Metronome, kterou si v neděli zahráli před lidmi, a pár dalším dílen zaměřených na hravost, soustředění a pozornost na jevišti.
Na závěr jsem dostal od jedné účastnice skvělou zpětnou vazbu.
To impro, co nás učíš, je jako extáze. Protože mám upřímně říkat všechno, co si myslím, neskrývat, co zrovna prožívám a dovolit si na jevišti dělat, co se mi opravdu chce: to přesně dělám, když jsem na extázi!
Permanentní válka
Ať jsem byl u někoho v obýváku na večírku nebo na trhu ve městě, potvrdilo se mi pozorování z února 2019, že Ukrajinci – minimálně ve Lvově – mají o svém směřování jasno.
A co ta válka na východě, Romane? Může někdy skončit?
Ne. Budeme jako Izrael: neustále ve válce, přesto se tu bude žít pořád líp a líp. Protože kdybychom za mír Rusku dali Donbas, budou hned chtít víc. Připojí je k Rusku a budou chtít další šedou nárazníkovou zónu. A takhle by Ukrajinu ukrajovali pořád. Proto nesmíme uznat ani Krym ani Donbas. Musíme být s Ruskem pořád ve válce.
Buď láska!
Hlavní věta a lekce, kterou jsem si tentokrát odvezl, byla Будь ласка. Na Ukrajině si to připomínají stále všichni, kamarádi, vem mi prosimtě taky pivo, buď láska; číšníci, tady jsou ty dvě piva, buď láska; dokonce i prodavačky, bude to 150 hřiven, buď láska; abys nikdy nezapomněl, že máš být láska, ať se děje, co se děje.
Tak taky buďte láska!
photos: Ostap Moravskyi, Dima Kolal