V Chicagu jsem poprvé slyšel o tom, že improvizaci lze využít k psaní scénářů nacvičených scének: improv to sketch. Americkým snem amerických improvizátorů je psát skeče pro Saturday Night´s Live.
V komerčně neúspěšnějším improvizačním divadle The Second City, kde se vyučuje improvizace ve velkém, na pódiu improvizaci neuvidíte – jejich vyprodané show jsou sestavené ze skečů, osvědčených scének, které sice vznikly jako improvizace, ale pak už se ustálily, protože prostě dobře fungují.
Jenom někdy bývá v Second City po večerní show „The Third Act“, představení, na které se neplatí vstupné, a kde herci opravdu improvizují a testují nové scénky.
Improvizaci tedy v Americe mnoho divadelníků vnímá především jako nástroj pro vymýšlení scén do divadelních představení a televizních show a seriálů.
Nikdy jsem o improvizaci takto neuvažoval, ale 17. října 2018, po představení Bafni v Praze, se mi poprvé stalo, že mě nápad z našeho představení zaujal natolik, že jsem ho sepsal a dopracoval jako krátkou povídku, dialog, scénář jedné scény, ze kterého bych někdy chtěl udělat krátký film nebo skeč.
Tady je.
Privátní exekutor
„Dobrý den, tady Jiří Plecháček. Dostal jsem na Vás kontakt od pana Přibyla, Vašeho klienta z minulé středy, máte chvilku?
„Ano, povídejte, mám přesně 3, maximálně 4 minuty.“
„To jsem rád, že jsem se Vám dovolal, zkoušel jsem to celý týden. Chtěl jsem Vás požádat, jestli byste pro mě nenašel termín. Jsem ochotný připlatit. Vím, že máte plno, ale já už někoho hledám 3 měsíce a všichni mě tady už urgují.“
„Dobře, máte štěstí, že jste mě teďka chytnul. Dám si Vás na hlasitý odposlech a podívám se do kalendáře. Slyšíme se? Mám to hodně plné. Na rovinu – jak brzy ráno jste ochotný vstát?“
„To je mi jedno, tohle má prioritu. Klidně můžeme už na pátou, nebo půl šesté, ať to mám hotové a nenabourá mi to celý den.“
„Tak dobře,
co třeba osmnáctého?“
„Bohužel, tam už mám plno, opravdu byste nenašel něco dříve?“
„Tak to jedině hned ve středu, jestli by Vám to nevadilo takhle v půlce týdne.“
„ To je v pořádku, kolega byl taky ve středu. My jsme spolu seděli poslední tři roky, měl na Vás skvělé reference. Hodnocení 4,7 hvězdičky, to se často nevidí.“
„Koukám, že si s výběrem dáváte záležet.“
„Je to přece osobní věc.“
„Skvěle, takže domluveno, středa 10. března, 5:00 u Vás, na Pankráci, že ano?“
„Ano, normálně na Pankráci, vždyť to znáte. Děkuji moc za Váš čas, budu se těšit.“
„Vám také pane Plecháčku. Mějte hezký den.“
—
„Dobrý den, Plecháček.“ (podává mu vizitku)
„Dobré ráno, Vodňanský. Tak jak jste se vyspal?“ (rozhlíží se po místnosti)
„Skvěle, bál jsem se, abych nezaspal a nepřišel pozdě, tak jsem si radši nařídil dva budíky…“
„Máte tady pěkný výhled na Vltavu a Vyšehrad.“
„Ano, hned jak jsme zavěsili, hodil jsem si sem rezervačku, horní patra bývají vybukovaná, měli jsme štěstí, že tu ještě bylo místo. Miluju tyhle prosklený stěny a pocit otevřeného prostoru. Díky bohu, že už zavedli ty openspacy, už bych nechtěl trávit dny zavřený v jedné malé místnosti.“
„Tak to budete mít pěkné. Chcete si ještě zavolat?“
„Úplně bych zapomněl. Ještě jsem chtěl cinknout rodině, ještě že na to myslíte. Jestli Vás to tedy nebude zdržovat.“
„Naopak, já si zatím připravím materiál, tohle je přece Váš čas, pane Plecháčku. Jsem tady kvůli Vám, ne Vy kvůli mě.“
„Tak tomu říkám proklientský přístup. Děkuji.“
„Nebere to, asi ještě spí. Včera měla náročné výběrové řízení ve Stuttgartu. Nebo to měla minulý týden? To je jedno, ona potom zavolá zpátky, vždycky si voláme, když od sebe máme nepřijatý hovor.
Tak – že bych zavolal ještě synovi?“
„Samozřejmě. Ale pak už se do toho budeme moci pustit, pane Plecháčku, mám to nachystané, abychom to stihli časově, mám po vás ještě jednoho klienta.“
„Jenom minutka. Dobrý ráno, Romane, promiň, že tě budim. Už vstáváš do školy? To máš hrozné to dojíždění. Ale je vidět, že už víš, co chceš a jdeš si za tim, to je dobře. Nic, jenom jsem tě chtěl pozdravit. Máš se? Jo. Co máš teď ve střednědobém plánu? Dobrý. Tak se drž. A hodně se hlaš, ať jsi vidět. Ten, kdo je aktivní, nastavuje pravidla. Přesně. Není čas ztrácet čas. Tak se toho neboj, jo? Když jsi nejlepší, úspěchu se neubráníš. Mám tě rád, posílám pusu a pozdravuj mámu. Čauky!“
„To je hodnej kluk. Pane Vodňanský, jsem celý Váš.“
„Tak jdeme na to, pane Plecháčku.“
„Skvělé. Já jsem fakt vůbec nic necítil… Kolik minut?“
„Je to kustomizovaná dávka, navržená přesně na míru Vašim individuálním potřebám. Výrobce garantuje tři, maximálně čtyři minuty.“
„To je efektivita. O 26 procent rychlejší než konkurence…Počkáte tu se mnou?“
„Bohužel, to je mimo rámec Vašeho předplaceného balíčku. Mám dalšího klienta. Mějte hezký den.“
„Pane Vodňanský, vždyť to jsou jenom tři minuty…“
„Pokud jste nebyl spokojen s našimi službami, můžete nám poskytnout zpětnou vazbu prostřednictvím našeho operátora na naší bezplatné zákaznické lince. Mějte hezký den.“
„Pane Vodňanský, já mám už jenom tři minuty, nechci žádného operátora, já Vás jenom prosím, jestli byste tu se mnou nepočkal, než to začne působit.“
„Pokud jste nebyl spokojen s našimi službami, můžete nám poskytnout zpětnou vazbu prostřednictvím našeho operátora na naší bezplatné zákaznické lince. Mějte hezký den.“
Odchází a zavírá za sebou dveře.
Pan Plecháček sedí sám v křesle.
Tma.