Když byla divadla zavřená, napsal jsem román, a svou true road liebe story jsem se rozhodl pokřtít na palubě Lodi tajemství, kde jako My kluci, co spolu chodíme často hráváme.

Večer moderuje Šimon Pliska, ukázky čtou Klára Lidinská, Jan Labohý, Pavel Zajíček, Isabel Mendoza, Lukas Bliss a další, hraje a zpívá sbor Veselé chvíle.

_______________________________________

Otočím se a za mnou se usmívá Jasmin. Trochu jsme se prali na trávě a pak jsme v tom vedru leželi na zemi zpocení.
Jsem úplně slaný.
Really? zeptala se a olízla mi ruku. Jo, jseš slaný.
V tu chvíli jsem věděl, že je to holka pro mě.
V tu chvíli jsem věděl, že se kvůli ní naučím německy.
V tu chvíli jsem věděl, že chci, aby naše děti měly její oči.
V tu chvíli jsem ale ještě nevěděl, jestli spolu nalezneme středobod vesmíru, nebo ho oba ztratíme.
A nevěděl jsem to v Budějcích, Nepálu, Chicagu ani v Kolumbii, nevěděl jsem to na Letné ani ve Vídni, na louce mezi hipíky a divoženkami, ani v korporátu mezi kravaťáky, ani na jevišti mezi herečkami a tanečnicemi.
Nevěděl jsem to ještě dalších devět let.

Vstup zdarma.